I když pracuji s abstraktním tvarem, objevuje se mi v něm někdy figura. Není to záměr, prostě se tam dostává, i když základ je geometrický. Přechody mezi jednotlivými formami nejsou přesně podle pravítka, dostává se tam určitá tělesnost, což může postavu evokovat.

Vytvářím prostor, třetí rozměr, hloubku a volnost. Pokouším se zprostředkovat pocit, že jdu krajinou, jsem její součástí, a přitom svobodná. A mám se stále na co koukat. Přeji si rozšířit prostor, ve kterém se neztrácím.

Strom v krajině – vertikála – socha, vytváří prostor. Architektura, pomocí zdí a sloupů vytváří – definuje prostor. I socha může již v uzavřeném prostoru – v architektuře – vytvářet novou kvalitu prostoru.

Snažím se přijít na to, nakolik je pro konečné vyznění sochy důležité, z jakého materiálu je, jak velkou roli materiál má, zda ji to změní. Pokouším se zjistit, který materiál je pro jednotlivou věc nejvhodnější. To samé platí i pro velikost, měřítko. A co se týče námětu, pouštím se do něj znovu proto, že mám v tu chvíli pocit, že se to dá udělat ještě lépe, že třeba posunutím některé hrany nebo změnou detailu docílím lepšího účinku celku.